Welcome to our website
Kultura souvisela hlavně s náboženstvím, které bylo středem života Aztéků. Kněží tvořili zvláštní vrstvu. Odpovídali za dodržování kalendáře a jen oni směli mluvit s panovníkem, který byl považován za boha, když projížděl městem obyčejní lidé museli mít zavřené oči a skloněnou hlavu k zemi. Uctívali bohy a s nimi spojovali nevysvětlitelné události.
Každý den dávali bohu Slunce oběti. Ten měl zajistit, že nezanikne svět. Podle pověsti se zjevoval každé ráno, večer šel odpočívat a před východem bojoval se živly tmy. Kdyby prohrál zanikl by celý svět, protože Aztékové věřili, že bez Slunce by nebyl život a tudíž se bez něj nedá žít. Na tento boj potřeboval sílu, která se mu dodávala v podobě srdce z obětí.
Takové to oběti se natahovali na kamen před chrám boha a bylo mu poté vyříznuto srdce zaživa. Vicilopočti a jeho vyvolenému lidu připadala úloha válčit a získat zajatce a byl nenasytný.
Zatímco bůh jménem Quetzalcoatl opovrhoval lidskými oběťmi. Podle dávné báje tento bůh uhnětl těsto ze žluté a bílé kukuřice a smísil s ním svou krev a vytvořil lid. Naučil je lovu, obděláváním půdy a vládl v míru dokud se neutkal o vládu nad světem v titánském boji s Vicilopočtlim, který protivníka vyhnal pomocí podvodů a intrik. Poražený odešel na východ se slibem, že se vrátí a pomstí se. Doba kdy se měl vrátit byla v rocích 13,63,1467 a 1519 nazývali je rokem Ce Acatl.
Panovníka Montenzumu tížila znamení, které nedokázali vysvětlit ani kněží natož vědci a kouzelníci. Chrám Vycilopočtli byl v plamenech, celý rok se objevoval svislý plamen na východě a každou noc bylo slyšet naříkání ženy. K panovníkovi se donesla zpráva o příjezdu lodi s cizími muži, kteří mají světlou pleť. Ti slíbili, že jejich zem opustí, ale příští rok (1519) se vrátí. Záhada byla vyřešena tím že se Quetzalcoatl vrací.
Mezi jejich další posvátné rituály patřili i močové hry zvané tlachtli.